Čtvrtý výměnný pobyt v Kayseri


Ve dnech 18. 5. – 22. 5. proběhl poslední výměnný pobyt v rámci akce EURHOPE v projektu Sokrates – Comenius. Školu EDUCAnet Brno reprezentovali studenti 1. a 3. ročníku, jmenovitě Tereza Jelínková, Jan Beneš, Jan Dvořák, David Havránek, Oliver Staša a Karel Šišovský a učitelé Radomír Hloušek a Jan Zbořil. Po dvoudenní prohlídce Istanbulu jsme do středotureckého Kayseri pokračovali autobusem. Hlavním cílem setkání v Kayseri bylo dokončit a prezentovat závěrečnou práci, a to časopis EURHOPE NEWS a kalendář EURHOPE CALENDAR. Kromě tvorby časopisu a kalendáře jsme navštívili spoustu nádherných míst ve městě a jeho okolí a setkali se s obrovským zájmem ze strany místních studentů, učitelů a rodičů. Díky setkání v Kayseri věříme, že s koncem projektu neskončí spolupráce a hlavně přátelství studentů a učitelů všech zúčastněných států. Zážitky z cesty a pobytu, které se nesly v duchu neuvěřitelné pohostinnosti, lépe vystihnou naši studenti.


Po příletu do Istanbulu jsme ani pořádně nestihli nasát atmosféru města a hned jsme vyrazili do ulic, abychom se co nejrychleji dostali k našemu hostelu. U taxikářů se domluvila co nejlepší cena. Už tímhle prvním vánkem jsme začali zaznamenávat ten velký uragán celé turecké kultury. Město v noci moc nežije, zdaleka ne tak, jak ve dne. Turci totiž vstávají velice brzo a spát chodí, jakmile se setmí. Např. když jsme se vraceli o půlnoci z bowlingu, byla všude tma, celé město už spalo, i na našich průvodcích, u nichž jsme bydleli, byla znát únava a nezvyk ponocovat. Také na rozdíl od nás vůbec nepijí alkohol – na ulicích je bezpečno, na opilce nenarazíte, chodníky zůstávají čisté.

Co do počtu obyvatel převyšuje Istanbul města v ČR, takže se vám nestane, že byste někde byli sami. Kromě památek zde taky narazíme na proslulý Grand bazar, místo dlouhé asi 10 km, kde můžete koupit cokoliv a smluvit si cenu. Když jste opravdu dobří, dostanete se třeba pod třetinu původní ceny.

V Kayseri, městě uprostřed Turecka, asi 800 km na východ od Istanbulu, kde jsme trávili vlastně celý týden podřízení programu tamní školy, jsme postupně poznávali další a další odlišnosti. Například vztahy nebo přátelství je tam bráno velice silně, až nerozdělitelně. Když je v Turecku někdo ve vztahu, není to taková ta „rychlovka“ jako u nás, když někdo chodí chvíli s tou a chvíli s jinou. Manželství je nejpevnější pilíř – kdo se rozvede, pokud se mu to tedy povede, není společností přijímán jako předtím. Taky je tam úplně jiná diskrétní zóna a Turci se chovají někdy až naivně. Při prvním setkání je silný fyzický kontakt, až důvěrné otázky a někdy i vlezlý vstup do osobní zóny. Například přijde chlap, kterého jste nikdy neviděli, chytne vás kolem pasu, vede si vás k autu a asi z 10 centimetrů vám povídá o počasí. Turecké dobré kamarády můžete vidět chodit ve městě za ruku nebo s rukama kolem pasu, dokonce jsme byli svědky i polibku.

Lidé mají také odlišný styl oblékání – viděli jsme třeba rybáře v obleku (sako, kravata, košile, kalhoty a nepřekonatelně lesknoucí se taneční boty). Boty. Podle bot poznáte Turka. Každý Turek, ať jde bahnem, má pokaždé vypulírované černé krásné boty, které až hážou prasátka do očí, jak se blýskají. Kultura je jakoby smíchaná s evropskou, přesto přetrvává původní styl života – jakoby se evropská kultura napsala na papír a Turci převzali jen každé druhé písmeno :-).

Jsem moc rád, že jsem je mohl poznat a všechny zážitky a poznatky, jejich rozmanitost a odlišnost jen těžko shrnu na papír.

Oliver Staša (3.B)


Od babičky jsem vždy slýchával, že Turecko je krásná, ale nebezpečná země. Neměl jsem vůbec potuchy, co si pod nebezpečím představit a ani proč by mě měla země jako celek ohrožovat. Pochopil jsem to hned ,jakmile jsme přiletěli do Istanbulu. Špína, odpadky a lidé bez domova byli všude kolem. Pro mě, Evropana, to byl šok, ale to vše rázem pominulo v momentě, kdy jsme procházeli skvostnými uličkami tohoto města.

Čím výše bylo slunce nad obzorem, tím jasněji jsem rozpoznával obrysy města a nic z toho co jsem viděl předešlý den se nezdálo tak hrozivé jako předtím. Hned další den jsme šli poznávat krásy Turecka a ne, že by jich bylo málo. Skoro na každém kroku se tyčí architektonický skvost nebo památka.

Ze všech míst, které jsme prošli, se mi asi nejvíc líbila Hagia Sofia. Její čtyři minarety mne naprosto uchvátily stejně jako její klenba a detaily na ní. Den před odjezdem jsem se šli podívat na Grand bazar. Nikdy jsem za celý svůj život neviděl tolik klenotnictví a šperkařství na jednom místě. Každou chvíli se nám snažil vnutit nějaký prodavač tkaninu nebo pochutinu a až na pár drobnějších zádrhelů, když jsem například nemohl najít cestu nazpátek, vše proběhlo bez problému.

Noční cesta do Kayseri byla neúprosná a 12 hodin cesty si vyžádalo svou daň. I když jsem se cítil stále trochu mátožně, musel jsem se přivítat se svou náhradní rodinou. Celá rodina a atmosféra v ní byla naprosto báječná. Oba moji náhradní rodiče byli učitelé a spolu s náhradním bratrem přibyl ještě další mladší bratr. Na stravu si rozhodně nemohu stěžovat, skoro bych řekl, že se mě snažili vykrmit, jelikož po návratu do vlasti jsem ztloustl o 6 kilogramů.

Na závěr mohu snad jen říci, že ač je to země s nedostatky, tak její odkaz a mé vzpomínky na ni budou trvat až do smrti.

Jan Beneš (1.A)



Video z pobytu naších studentů v Turecku